!!!REKLAMY→
ZDE←!!!

Myšlenky

OCD aneb "milionkrát zkontroluju dveře jestli jsou fakt zamknutý, jinak nás určitě někdo vykrade."

1. ledna 2015 v 22:31 | Amy MoonAesthetic
Nemám v plánu vám tu nějak brečet a vylejvat si tu svoje labilní myšlenky :D ;)...Jen se chci podělit s mými zkušenostmi s Obsesivně kompulzivní poruchou(OCD = Obsessive compulsive disorder)...Na začátek bych na pravou míru uvedla, že to, že mám OCD nemám nijak oficiálně potvrzený od psychologa apd. protože vím, jak to dnes chodí a nerada bych do sebe cpala nějaký sajrajty jen co tam vlezu, stačí, když jsem se dozvěděla, co za svinstvo napsali babičce po smrti dědy, konkrétně ty vedlejší účinky...Jen na úvod, kdo by tápal, tak obsesivně(někdy udáváno obsedantně) kompulzivní porucha je lidově to, když si buď chorobně musíte mýt ruce, bojíte se bakterií, nemocí, špíny a tak. Další skupinou je to že musíte milionkrát zkontrolovat jestli jste třeba vypnuli sporák, zamknuli dvěře. Upozorňuju ale, že to není to, když se vám do hlavy vetře myšlenka, zda jste zamkli dveře a tak to jednou zkontrolujete a máte v duší klid. Člověk s OCD se vrátí ještě třeba čtyřikrát aby se opravdu ujistil zda zamkl, jinak ho ty vtírávý myšlenky neopustěj. Plus ještě k tomu přidáme kompulze, což jsou určité rituálky(Někdy fakt nesmyslné), které, když je provedete, tak vám trochu uleví od těch myšlenek. Mám pocit, že jsem tyhle "stavy" u sebe začala pozorovat asi už tak před dvěma roky, kdy to začalo nesmyslným neustálým mytím rukou občas i každou čtvrt hodinu. Nebudu vám ani povídat o tom, že našim doma to přišlo dost divný. A mojí kůži to taky neprospívalo, už odjakživa mám nehorázně suchou kůži a občas se mi objeví i atopický ekzém a tím, že jsem si pořád myla ruce to byla samozřejmě horší. Díkybohu, s touhle kapitolkou jsem se trochu konečně vypořádala, takže v nynější době už si myju ruce jen když se to fakt má, už to není tak vyhrocený. Jenže když tohle ustalo nastala kapitolka zvaná "kontrolor", aneb čas kdy jsem například několikrát dokola kontrolovala, zda je v mém pokoji vše na svém místě, protože jsem se hrozně bála, že něco nebudu moct najít. Když jsem konečně lehla do postele a snažila se usnout, o několik dalších minut se mi stalo to že jsem prostě musela rozsvítit a znovu to překontrolovat, tohle trvalo někdy až klidně do 0:30 ráno, protože samo o sobě moc brzy spát nechodím a když k tomu připočtete tohle...Každé ráno, než jsem šla do školy, jsem kontrolovala zda je lednice zavřená, sporák OPRAVDU vyplý, protože "co kdyby náhodou" a něco by se stalo? Kohoutky jestli jsou opravdu zavřené, fén, či podobné věci vytažené ze zásuvky. Poté co jsem opravdu byla na 99% jistá, že je vše v pohodě, mohla jsem v klidu odejít, jenže vždy tu bylo to jedno procento co mě nahlodávalo. Mezi "moje kompulze" či jak to nazvat patří třeba počítání do tří, nebo prostě něco udělat třikrát za sebou. Například, když odcházím z bytu, zamknu, třikrát zatáhnu za dveře k sobě, protože jen pak jsem už celkem v pohodě a můžu jít. Bohužel jedna z těch horších věcí je to, že na něco co kontroluju dokážu chvíli občas až nehybně čumět a až pak od toho odejdu, to se vždycky modlím, že se snad nikdo nedívá, protože bych vypadala jako opravdovej blázen(I když, možná že vlastně jsem :'D), nerada mám zodpovědnost za něco důležitého, či jako moje máma nerada někde zůstávám poslední a nerada dělám něco úplně sama, tím myslím, že jsem radši když skříňku za mě zamkne třeba kámoška ze třídy, se kterou mám skříňku a jdeme společně domů, vím totiž že ona to udělala a že já nemusím milionkrát kontrolovat jestli jsem skříňku zamkla. No a jako poslední věc tu je to, že mám občas myšlenky, strach, že jsem udělala něco špatnýho, že jsem někomu ublížila a ani o tom nevím a podobný věci. Jen chci tímhle říct, že není ideální nápad, mě přerušovat, když prostě něco dělám, kontroluju, protože jsem pak akorát víc nervózní a musím jet od znova. Nebo mi doslova říkat, ať s tím hned přestanu. Ano někdo by mohl třeba říct, že je to sugesce, že jsem o tom četla a vsugerovala jsem si to, že tím trpím. Ale je tu jeden důležitý fakt a to, že jsem o téhle věci do nedávna nijak nečetla a ani jsem o tom nevěděla. Takže sugesce to rozhodně není. A jak to vím tak jistě že mám OCD? Přečtěte si nějakou definici na internetu a porovnejte to s mými zážitky. A další věc je to, že když vám i někdo blízký řekne, že je na vás vidět, že trpíte OCD, aniž byste mu o tom něco někdy řekli...:)
Co říct závěrem...Asi jen to, že tahle porucha není psychicky nic příjemnýho a hlavně od doby, co se to u mě začalo hodně projevovat mě to dost zpomaluje a tak trochu komplikuje život a myslím, že trochu i mým blízkým. Každopádně se s tim snažím bojovat a tyhle vtíravý myšlenky vytlačovat pryč tím, že se snažím co nejvíce zaměstnat. ^_^
Nechtěla jsem vás timhle slohem nějak poučovat nebo tak něco, jen jsem se s tím chtěla svěřit, a jen doufám, že teď nevypadám jako solidní magor, kterýho se budete bát :D
A na závěr jeden výstižný obrázek.

Stádovitý názor na téma Halloween

1. listopadu 2013 v 12:42 | Ayame Kyoshi/Sarukawa~Chan
S tou stádovitostí to myslím vážně.Poslední dobou totiž dost často slýchávám/čtu to jak jsou někteří tak striktně proti Halloweenu a vždycky dotyční použijí větu :"Jsme v česku,tady neslavíme nějakej americkej Halloween ale dušičky!". Opravdu mám pocit,že tohle je jediný argument, kterým se umí lidi ohánět. Nikomu to neberu,když se vám to nelíbí fajn,ale aspoň si o tom něco zjistěte než začnete rejpat s "Americkým svátkem."¨. A mimoto,dušičky nejsou 31.10 takže tím se taky neohánějte ^^...To, že někdo slaví Halloween neznamená, že nectí naše dušičky. U babičky na zámku je informační centrum keltské kultury a zrovna před nedávnem se tam slavil Samhain. A právě z tohoto keltského svátku zvaný Samhain pochází Halloween takže žádnej americkej svátek. Prostě se v anglicky mluvících zemích více uchytil a ano,dá se říct že ho Amerika zkomerčnila,ale stejně...řekněte mi,co je tak špatnýho na tom,vyřezat si dýni,klidně si i nějak vyzdobit byt do té správné atmosféry? Nikomu Halloween nevnucuju,jen mě unavuje číst jeden a ten samý a ke všemu blbý názor.A klidně mě ukamenujte,ale mě se prostě Halloween líbí.

Láska?Vztahy?Děkuji,nechci.

9. října 2013 v 22:39 | Ayame Kyoshi/Sarukawa~Chan
Začátek mýho emocionálně nevyrovnanýho výšplechtu bych započala více než výstižnými gify.


Vážně se nebudu divit pokud někomu budu připadat jako bezcitná svině. Já mám jen prostě vážně problém navazovat vztahy.Hlavně ty,které se týkají citů. Jednak mám povětšinu času opravdu nepořádek v tom co vlastně cítím a jednak mám z toho opravdu strašnej strach.Nevím,proč,ale za poslední dobu..prostě je to strach i z lidí,aby jste jen tak věděli...Už nikam nechodím,jsem zalezlá doma a ano,vím že to neni zdravý,ale pro mě je to nejlepší...Strach z novejch lidí,navazovat s nima kontakty...nedejbože,když u druhý strany přelétne nějaký cit nebo sympatie. Bojím se,že dotyčnýmu ublížím. Dalším problémem je to, že jsem fakt samotář a nevím, nedokážu s člověk se kterým jsem ve vztahu trávit většinu svýho času. To je asi ten největší problém, a věc kterou nikdo nechápe. Bojím se začít tomu člověku věřit. Proto jsem se rozhodla,že pro mě bude lepší být sama a někdy svoje city "vypínat" či jak to říct. Ano. Protože to bolí. Je mi líto,když se třeba dozvím,že se někomu líbím a pak ho kvůli těmto důvodům musím odmítnout a vsadím se,že ty důvody jsou prostě tak blbý, že si dotyčnej člověk možná i myslí, že kecám a vymlouvám se. Ale opravdu to tak je, mám strach.Jednou mě to třeba přejde,ale momentálně je to prostě tak,že chci být sama. Ve třídě mám jednu dobrou duši,který doufám můžu fakt věřit a jen díky ní jsem se z toho ještě nezbláznila a která mi fakt pomáhá.Takže jestli to tu najde..Dený...Děkuju,že tě mám♥..
Jinak se omlouvám,že tu nic nepřibývá,ale učitelé se zase zbláznili :'D
Tím bych to ukončila...

Vaše emocionálně nevyrovnaná Aya,která by vážně potřebovala obejmout. :'3

Samota?

15. září 2013 v 15:00 | Ayame Kyoshi/Sarukawa~Chan
Co je vlastně na tom být samotář špatného?Co je špatného na tom,že nemám potřebu chodit na místa kde jsou haldy lidí,když mi to nedělá dobře?A co je špatného na tom,že mám ráda svůj klid a většinu času jsem zašitá ve svém pokoji a třeba kreslím...? Jsem ráda sama...Je sice pravda,že mě čas od času chytne nějaká chvíle kdy mi to už všechno vleze na mozek ale pak se to zas zlepší.Mám jen pocit že čímdál tím víc lidí nechápe mou zálibu v tom bejt o samotě :'D...Nejsem diskotékové dítě,který by mělo tendenci chodit na nějaký akce každej víkend.Nesnáším davy lidí,nesnáším když mi někdo cizí narušuje mojí osobní bublinu(Vím že to zní divně ale je to tak,snad pochopíte jak to myslím :'D) a jo možná jsem občas z lidí trochu paranoidní -.-" ale taková já holt jsem.Možná jsem divná a možná je to pro některé lidi k nepochopení ale každej je přece nějakej.Mám ráda když můžu v klidu sedět doma,se sluchátky v uších,přemýšlet a užívat si ty chvíle klidu.Nemám potřebu to měnit.V lidech jsem se ve většině zklamala a to bude asi i jeden z důvodů,proč preferuji být sama jen to holt někteří nedokáží pochopit ^-^

To nesmrtelné téma facebook...

20. srpna 2013 v 14:28 | Ayame Kyoshi/Sarukawa~Chan
Když se to tak vezme,má ho hodně lidí...Někteří bez něj nedají ani ránu,někteří bez něj normálně žijí a pak jsou tu i ti,kteří ho nesnáší...Já bych se řadila mezi ty,kteří ho mají,ale dokázali by bez něj v klidu žít.I když jsem třeba přihlášená,stejně tam nejsem.Popravdě na facebooku jako takovém jsem nejspíš jen z několika důvodů.Ten z nejzásadnějších je skupina naší třídy,kde řešíme různý věci do školy a takový ty organizační věci.Pak mě už napadá asi jen to,že nemám jiný kontakt na určitý lidi.Jo,hodně lidí má dneska třeba skype,ale na ten moc nechodím a přihlásím se tam jednou za čas.Mám pocit že víc důvodů k facebooku ani nemám.Pak k další věci.Hodně slýchám názory typu:"Nesnáším facebook,ničí vztahy" a tak podobně.Já tento názor nezastávám.Facebook nic ničit nemůže,je to jen internetová stránka.Trochu bych to pozměnila.Facebook nic neničí,lidi si ty vztahy a podobně ničí sami.A to tím,co tam někdy píšou,přidávaj a nedávaj si na tohle prostě bacha.Vzpomínám,že jsem vlastně díky facebooku měla možnost zažít dva nejkrásnější roky mýho života.Jednoho dne jsem tam narazila na určitou osobu,se kterou jsme si okamžitě padli do oka a kterou bych nebýt toho facebooku možná ani v životě nepotkala,stejné zájmy,prostě jako by to byl osud.Nečekaně se z toho vyvrbilo,to co se vyvrbilo.Krásný dva roky.Ale o tom tu teď mluvit nebudu,už je to minulost a je to pryč ^^(Uh...Hloupá nostalgie ^^") Jen tímhle způsobem poukazuji na to,že facebook sám o sobě není žádný zlo.Každopádně,názor,že kdo nemá facebook nežije nezastávám.Podle mě se bez něj dá žít úplně v pohodě,normálně a někdy je to možná i lehčí :)...Jen teda asi bude spíš problém v tom,kolik lidí si i bez toho facebooku na vás vzpomene. ^^ Takovou otázku si pokládám často,jen si nedokážu odpovědět :)...Tímto bych ukončila to co mi leželo v hlavě :)

Zázrak zvaný vesmír

21. srpna 2011 v 0:06 | Ayame Kyoshi/Sarukawa~Chan
Každý má nějaké zájmy.Mě kromě dalších zájmů které mám,odjakživa fascinuje vesmír.K tomuhle koníčku mě přivedl táta.Ani už pořádně nevím jak,myslím že to započlo když jsem s nim koukala na dokumenty o vesmíru.A vždycky mě fascinovala noční obloha.Noční obloha je něco neskutečného...Ty miliony malých teček,o kterých si třeba ani nedokážeme představit jak jsou velké ve skutečnosti...Ta neprozkoumaná místa tam...Věčné dohadování se,zda je vesmír nekonečný či ne...Jednou bych se tam chtěla podívat...Ale chtít můžu,tak moc inteligentní a zdravotně v pořádku,abych mohla absolvovat testy na to dělat astronautku či v NASA nejsem :D...Vzhledem k tomu,že jsem ještě neměla nikdy možnost být někde kde by nesvítila pouliční světla,tak jsem noční oblohu neviděla nikdy v celé své kráse.Nikdy jsem nikde bohužel nebyla pod širákem...K babičce bych sice jezdit mohla,ale odmalička tam nejezdím a prostě nevím,nějak na to nejsem,možná někdy ^^...Ale to jsme odbočila..Moje fascinace ve vesmíru se ještě více vzbouřila když jsem dostala Encyklopedii Vesmíru pro PC(Kdy to bylo,si přesně nepamatuji.)kterou jsem projížděla stále dokola a dokola.Zajímá mě jestli je někde daleko ve vesmíru nějaká další civilizace.Já osobně si myslím že ano...Protože přeci jen,je ještě tolik neprozkoumaných míst "Tam nahoře"...Myslím že někdo krom nás ve vesmíru je,ale opravdu nevěřím na teorie o zelených mužíčcích s velkejma hlavama a velkejma černejma očima :D...Viděla jsem pouze jednou padat hvězdu ^^...A byla to nádhera :)...A doufám že to co jsem si přála se mi vyplní...A jediný co bych teď...v tenhle moment chtěla...Je to...Být tu s mojí nejmilovanější osobou a dívat se s ní na hvězdy...Ale mě by stačilo s ní pouze teď být...No..Ehm....Já ani pořádně nevím proč ten článek píšu...No..možná to bude tim že jsem před chvílí stála dlouho venku na balkóně a pozorovalo co se dalo(Sice mi svítilo světlo z pouliční lampy do xichtu ale když jsem na tu oblohu chvíli zarytě koukala bylo toho vidět strašně moc ^^)...Zpozorovala jsem velký vůz a ještě jedno souhvězdí,u toho ovšem nevím teď pořádně jaké to je..No..Nic..to byl jen takový malý výplach ^_^

Svítí hvězdy na nebi proto, aby každý našel tu svou?-Saint-Exupéry Antoine De

Druhý břeh

12. července 2011 v 19:28 | Ayame Kyoshi/Sarukawa~Chan
Ano,i takto se dá nazvat údajný svět duchů...Duchové.Pro někoho průhledné lidské bytosti,pro někoho obyčejná silueta či skvrna,vyberte si.Nebo také nemusíte vidět nic.Můžete mít pouze ten vlezlý pocit úzkosti,jak vám běhá mráz po zádech a pocit že vás někdo sleduje.Ať či tak,nebo onak,záleží pouze na jedinci a jeho schopnosti cítit/vidět duchy.
Jsou spousty teorií o existenci duchů.
Co se týče mě...Já osobně na duchy spíše věřím(ale pořád je tu to ALE).Už jen kvůli několika příhodám,které tu rozebírat nehodlám.Jednak by mi většina nevěřila a jednak jsou to příhody na které bych chtěla radši zapomenout,než je tu vypisovat.Můžu tu napsat jen jedno.Když umřel děda,s mámou jsme tu noc nemohly spát.Ano,je jasné že má člověk trochu strach a špatně se mu spí,když zemře někdo blízký,ale když jsem si s mámou ráno povídala řikala,že měla tu noc prakticky stejný pocit jako já.Ztísněnost,běhal jí též mráz po zádech a cítila slabý chladný vánek.Tentýž pocit jsem měla i já.Jak teď,tak v době kdy mi zemřela teta.
Ohledně vyvolávání duchů...Ne lidi,nezkoušejte to.Bude to tak lepší.Nejsem žádný strašpytel,ani nejsem pověrčivá,ale mrtví by měli odpočívat v pokoji.A když je necháte na pokoji nic se vám nestane(Aspoň ve většině.)...
Duchové jsou hodně sporné téma.Jedna strana se přiklání k možnosti,že neexistují a druhá zase k možnosti,že existují.Dle mě,je nejlepší volit tu střední zlatou cestu.Ano,něco být může,Něco,co je mezi nebem a zemí,co si racionálně nedokážeme vysvětlit.Může být,důkazů je tu spousta a lidí co tvrdí že viděli či cítili astrální bytost je též spousta.Ale také nic být nemusí.Mohou to být klidně iluze spojené například s bujnou fantasií,či s atmosférou místa(No řekněte.Procházka po nočním hřbitově přímo nabízí k tomu popustit uzdu fantazie,klidně nechtěně ale nabízí se to k tomu.),jak řikám.Je jen a jen na vás zda-li na existenci duchů uvěříte či ne.
Dnes(popravdě už dříve,ale dnes jsem se do toho víc ponořila..) jsem narazila na internetu na E.V.P-Electronic Voice Phenomenon(Fenomén Elektronického hlasu).Týká se hlasů zachycených na různých nahrávacích médiích,které nepatří žádné rozhlasové stanici.Je to způsob komunikace s mrtvými(Není to totéž jako vyvolávání duchů,dle lidí to není ani nebezpečné,ale já bych si s tím stejně nezahrávala,jen se o to zajímám ^^).Obvykle jsou na nahrávkách slyšitelná krátká slova,fráze,či odpovědi na pokládané otázky.Kdo by se chtěl o E.V.P dozvědět víc,tak si zadejte do googlu E.V.P a vyjede vám spousta odkazů,totéž u YouTube.A na závěr jen takový citát,který se k tématu týdne celkem hodí.

"Nevěřte slepě všemu, ale na druhé straně buďte přístupni i zdánlivě nemožným hypotézám. Všechno si raději ověřte." Ivan Mackerle.

Nikdy se nikomu nezavděčíte.

27. února 2011 v 17:15 | Ayame Kyoshi/Sarukawa~Chan
Opravdu ne.
A stává se mi to čím dál tím častěji..Vlastně né jenom mně,aby jste si nemysleli že tu chci ze sebe dělat ukřivděnou chuuudinku ^^...Člověk někomu pomůže a co za to dostane??KUDLU DO ZAD.
Neřikám že tak je to vždycky,ale ve většině ano.Já jsem takovej ten typ člověka co pomůže,vyslechne,poradí..Popřípadě se mu můžete vybrečet na rameni a já se vás můžu zkusit rozveselit a tak.
Ale co já?Jsem pořád šťastná?Nemám žádný starosti?OPRAVDU NIKDY NEPOTŘEBUJU PODRŽET,POMOCT ČI ROZVESELIT?Je pravda že já si své problémy spíš nechávám uvnitř sebe,protože nerada přidělávám jiným starosti,ale ne vždycky to jde.
Mám pár dobrých přátel kteří mě ještě nezradili...Ti přátelé jsou tři a těm se opravdu můžu svěřit s čimkoliv.Pak jsou tu lidé které jsem považovala za dobré přátele.Pomohla jsem jim a co oni?Vybodli se na mě,když jsem si potřebovala popovídat neměli zázračně čas,když jsem je poprosila jestli by se mnou nešli ven,nemohli.Ale s jinými jsem je viděla,milé že?A tohle mám vlastně skoro pořád.Ochota fakt že ano.
To jsem opravdu tak divná?Stydíte se za mě?
A proč mi to neřeknete do očí?...Radši bych slyšela upřímnou PRAVDU než nějaké piplání alá "Budu tě držet v naději aby jsi nebyla smutná"...Na tuhle "UPŘÍMNOST" jsem si vybudovala jakousi alergii a pokaždé když to zažiju mám takovej rapl že bych dotyčného přejela parním válcem.
A dost mě to chování mrzí.Zvláště u některých..Víte jsem dosti plachej a zranitelnej člověk když na to příjde(Taková jsem zhruba od pátý třídy kdy mě několik lidí psychicky šikanovalo..Projevovalo se to tak že jsem se hrozně bála chodit do školy a musela jsem chodit s jedním z rodičů..Od té doby jsem dost introvertní a plachá...) ale i přes zranitelnost budu radši za pravdu než za snůšku lží a přetvářek.
Je pravda že jsem jiná,mám krapet jinčí zájmy než ostatní,poslouchám jinou hudbu a tak,ale to neznamená že jsem nějakej pošahanej magor s kterym by jste se měla bát bejt o samotě,nebo že bych vám dělala ostudu..To já fakt nemám zapotřebí...No...Myslim že ybch to mohla ukončit..stejně je to jen hromada pitomejch,nedávajících smysl,keců....jenom jsem to potřebovala vykřičet...

Místo plné vzpomínek

13. října 2010 v 16:33 | Ayame Kyoshi/Sarukawa~Chan
Hřbitov-Místo plné vzpomínek kam chodíme vzpomínat na naše blízké..
..Hřbitovy mě již od malička fascinovaly...Ta atmosféra...Mrtvolné ticho.S babičkou jsem vždycky chodívala na jeden starý hřbitov nedaleko jejich baráku...Všude jsou rozpadlé náhrobky pokryté mechem,na kterých stěží přečtete kdo je na onom místě pochován.Ten pocit když tam vkročíte je nepopsatelný.Čas od času projede pod hřbitovem vlak ale jinak slyšíte pouze šum listů a kvílení větru..Nedaleko mého bydliště je taky hřbitov,na který chodím většinou když mám takovou tu přemýšlivou,podivnou náladu..Sednu si na lavičku pod strom a přemýšlím...Každý se mě ptá co na těch hřbitovech vidím.....Prostě..Uklidňuje mě to tam..Chodím tam celkem často.A každý rok v období dušiček jdu zapálit na hřbitov svíčku za svojí tetu a vzpomínám na ní...a mezitím pozoruji mihotavé plamínky svíček na ostatních hrobech.
Graveyard

Anime

2. srpna 2010 v 17:50 | Ayame Kyoshi/Sarukawa~Chan
Určitě už jste se někdy vy,otaku setkali s jedinci kteří na vás po vyslovení slova ANIME vyštěkli věci jako:"..Ty koukáš na pokémony!!....Jéé Anime!To je to kreslený porno že jo??"..A nebo vám taky můžou říct že se koukáte na pohádky pro malý děti(Nechápu :D..Pustíme jim třeba Higurashi,určitě se malým dítkám po tom bude krásně spát,takovej večerníček na dobrou noc :D).To je taky možnost.Já jsem se s takovýmy řečma už setkala.A vůbec je neřeším.Kámoš to taky říkal.Do tý doby než jsem mu pustila první epizodu Elfen lied..Při slově anime se většině lidem také vybaví Naruto.Většina lidí na něm začala,já taky,přes spolužačku,samozřejmě nic proti jeho fandům,ale existují mnohem lepší anime,třeba..Yu Yu Hakusho.Grafika je sice starší a leckoho to odradí ale mě konkrétně tohle anime chytlo,a hodně..Viděla jsem ho už asi po třetí a prostě mě neomrzí.Dobrých anime je vskutku hodně ;).Ale zajímalo by mě..proč dělají někteří lidé,jakoby anime bylo něco nepřístupnýho,nebo zakázanýho?jak už jsem řekla.U mě ve třídě to naštěstí neřešej..no i když..vždycky se někdo najde..Ale tak.Nejlepší kámoška mě bere a když jí něco spojenýho s anime začnu vyprávět i poslouchá,ačkoliv se o to nezajímá.A další kamarádka..Tu jsem "Anime virem" dokonce nakazila XD..Tak a zpátky k hlavnímu.Anime jsou animované filmy nebo seriály které vznikly na principu určité mangy,za další anime pochází z JAPONSKA a né z ČÍNY(Ano,najdou se jedinci který Japonsko házej do jednoho pytle s čínou.).Manga je černobílý komix,čte se zprava doleva.Spousta anime se také dočkala filmového zpracování(Myslím hrané filmy)..Například Death Note.Najdou se i anime hry.Anime má nespočet žánrů,takže kdybych je měla vyjmenovávat byli by jsme tu ještě zejtra..Já bych to tímto ukončila..Ale ještě pár slov na závěr...
Proč nás nenecháte??Proč nás nazýváte magory,pošuky a podobně??Vždyť..Každej má nějaký zájmy.Někdo má rád to a někdo támhleto.My máme holt rádi anime.A jestli si myslíte,že se tohohle našeho zájmu díky vašim narážkám vzdáme.Jste na omylu ;).Buzerujte nás,vysmívejte se nám,ale ničeho tím nedocílíte ^^..

Smrt

16. června 2010 v 17:31 | Ayame-Chan
Tohle téma mě opravdu zaujalo,takže jsem se rozhodla že o něm něco napíšu..

Smrt je něco co si nikdo pořádně nedokážeme představit.Co je to smrt?Určitě jsme si každý aspoň jednou tuto otázku pokládali.Každý má o smrti jiný obrázek.Někdo si myslí že po smrti není nic.Jen prázdno.Někdo že je nebe a peklo.Někdo si smrt představuje jako kostru s kosou která příjde když náš čas nadešel.Mohla bych toho tu jmenovat spoustu.Smrt je vlastně něco jako spánek.Spánek ze kterého se již člověk neprobudí.Když jsem byla malá,mohlo by mi být tak pět let,umřela mi teta,byla nemocná.Brala jsem to tak že už teta prostě není a že je jí lépe.Někdo se smrti bojí,děsí ho to že neví co je potom.Co je po smrti ví jenom mrtví.Jenže ti nám to bohužel neřeknou.Já osobně smrt beru jako koloběh života.Ovšem abych se přiznala nejednou jsem přemýšlela nad tim co se mnou bude až umřu,ale někdo zemře,někdo se narodí dokola a dokola.Tak to prostě je ať chceme nebo ne.Smrt má mnoho tváří,člověk může zemřít na nemoc,může zemřít poklidně stářím,vraždou nebo si někdo vezme život sám.Pro vážně nemocného člověka,který třeba trpí nesnesitelnými bolestmi je smrt osvobození.Já věřím i na to že po smrti něco je.Něco jako posmrtný život..převtělení..Myslím že něco takového může být..Něco,ale nikdo neví co..Smrt nepodlatíte,aby jste tu byli navždy.Každý jednou zemře a tomu se nikdo z nás nevyhne,s tím prostě musíme počítat...

Death

Řetězák-kdybych byla..

15. září 2009 v 17:18 | Nikitaka
Zajímavej řetězák :)

Magií - byla bych prokletím
Elementem - byla bych vodou
Ročním obdobím - byla bych Zimou
Magickou bytostí - byla bych vílou
Magickým zvířetem - byla bych drakem
Barvou - byla bych černou nebo červenou
Stromem - byla bych Sakurou(třešeň)
Songem - byla bych Awake and Alive od Skillet
Místem - byla bych útesem nad mořem
Člověkem - byla bych sama sebou
Hudebním nástrojem - byla bych houslemi
Potřebou člověka - byla bych láskou
Citem člověka - byla bych veselost
Smysl - byla bych zrakem
Jedním ze sedmi smrtelných hříchů - byla bych hněvem
Ochucovadlem - byla bych sojovou omáčkou XD
Odpověď - byla bych nevím
Částí těla - byla bych okem
Částí dne - byla bych večerem
Částí noci - byla bych půlnocí
Měsícem - byla bych Dubnem
Lunou - byla bych úplňkem
Hračkou - byla bych plyšovým medvídkem
Aroma - byla bych vanilkou
Ovocem - byla bych Jahodou
Zeleninou - byla bych okurkou
Cenným kovem - byla bych zlatem
Domem - byla bych chrámem
Památkou - byla bych Angkor Vat v Kambodži
Druhem látky - byla bych saténem
Zvířetem - byla bych kočkou
Pomocí člověku - byla bych rodinou
Věcí na operačním sále - byla bych skalpelem
Znamení - byla bych býkem
Květinou - byla bych růží
Vyjádřením lásky - byla bych slovem:"Miluji tě"
Lidským koncem - byla bych sebevraždou
Katastrofou - byla bych zemětřesením
Záporným lidským citem - byla bych žárlivostí
 
 

Reklama